Hřebíček celý - sáček 60 ml

Celý hřebíček má velmi intenzivní vůni a mírně otupující chuť, proto ho používáme s rozvahou. Přidáváme ho do rýže a omáček, nebo do svařeného vína.

Balení:

Sáček (znovuuzavíratelný) 60 ml - 20 g.......................26 Kč
Kořenka 80 ml - 25 g..................................................43 Kč
Sáček (znovuuzavíratelný) 600 ml - 250 g.................189 Kč
Kořenka 600 ml - 250 g............................................224 Kč

Vámi zvolený typ balení výrobku napište, prosím, do poznámky při objednávce. Při zvolení 600 ml balení bude objednávka přepočítána a konečná cena objednávky potvrzena emailem. Děkujeme za pochopení!

Použití:

Silná a aromatická vůně hřebíčku se využívá převážně v kombinaci se sladkými pokrmy a moučníky jako jsou perníky, jablečné dezerty, čajové pečivo nebo nákypy. Celý hřebíček se také používá do punče, svařeného vína i do čajů. Bývá i součástí vonných směsí (pot pourri) spolu se skořicí, badyánem a kardamomem. Při dávkování hřebíčku však musíme být opatrní, protože obsahuje trpké znecitlivující silice. Toho ostatně využívali léčitelé po celém světě. Zvláště při bolestech zubů doporučovali žvýkat hřebíček, který bolest otupoval.

V Číně a Indii se hřebíček však používá s mnohem větší fantazií. Je třeba součástí známé směsi koření pěti vůní, spolu s badyánem, sečuánským pepřem, čínskou skořicí a fenyklem. Tato směs se tradičně používá na přípravu kuřecího a vepřového masa a najdeme ji v pokrmech po celé jižní Číně i v těch nejzapadlejších pouličních stáncích. V Indii je tradiční součástí směsi garam másala a různých druhů karí.

Hřebíček obsahuje velké množství silice eugenol (10 až 20%), která je také silným antiseptikem. Pro jeho desinfekční účinky a potlačování bolesti se přidává do ústních vod a do zubních past a zpracovávají i farmaceutické firmy.

Historie:

Jako první jeho účinky využívali Číňané už před více jak 2500 lety. Z té doby se nám zachovaly záznamy o obchodování s hřebíčkem a o jeho použití u dvora. Každý, kdo měl tehdy audienci u císaře, musel žvýkat hřebíček, aby císař nebyl pohoršen zápachem.
Dováželi ho z Moluk, kde ho domorodci sbírali z divoce rostoucích stromů v džungli. Pak tyto ostrovy objevili Evropané (začátek 16. století). A když zjistili, že toto koření, které mělo Evropě cenu zlata, zde roste na stromech, roztočil se kolotoč bitev, zastrašování a vypalování celých lesů. Dnes se již naštěstí hřebíček pěstuje v tropech po celém světě a pěstitelé a obchodníci bojují jen cenou a kvalitou.

Pěstování a zpracování:

Pěstování hřebíčku vyžaduje určité zkušenosti.  Hřebíček se totiž sklízí jako poupata těsně před rozkvetením. Poupata se každým dnem zvětšují, obsahují více silic a samozřejmě nabývají na ceně. Jakmile však hřebíček rozkvete, ztratí svoji cenu. Po sklizni stačí hřebíček usušit na slunci a může být expedován. Největšími producenty hřebíčku jsou nyní Madagaskar, Zanzibar a Indonésie. Indonésie má však tak obrovskou spotřebu hřebíčku, že musí tuto surovinu ještě dovážet. Hřebíček zde totiž míchají s tabákem a dělají z něj velmi populární cigarety (tzv. kretek). V Indonésii se nasládlý kouř z těchto cigaret vznáší v kavárnách, v tržnicích, na autobusových zastávkách i v autobusech a vlacích.